e-Deník - příhody všedního života jednoho človíčka a jeho rodinky

Švédský deník 2007

Všechny deníky z dovolených

9 dní ve Švédsku s CK Scandia - Czech Tour

Nahráváno den po dni do diktafonu v MDA a později přepsáno do této formy.

Výlet, který se málem neuskutečnil

Před pár měsíci přišla všem zaměstnancům naší společnosti e-mailová nabídka ohledně zájezdu do Švédska. Byl jsem zřejmě momentálně mentálně nezpůsobilý, protože místo toho, abych během tří vteřin po dočtení subjektu zprávy stiskl Ctrl+R, vyťukal "Beru čtyři místa!" a stiskl Ctrl+Enter, e-mail jsem přečetl a nechal ležet. Zhruba po třičtvrtě hodině mě napadlo poslat Pavle SMS (byla tou dobou ve škole v Brně), jestli by nechtěla jet na devítidenní zájezd do Švédska. Odpověď přišla dříve, než potvrzení o doručení, což jsem mohl čekat, protože delší dobu už naznačovala, že by někdy místo dovolené u moře zkusila třeba Dánsko. Po přečtení SMS se mi konečně propojily správné obvody a já odepsal na původní e-mail. Jak se dalo čekat, byl jsem už asi dvacátý náhradník. Jak tohle doma vysvětlím...
Klikněte pro větší obrázek
Los švédský

Doma se mnou pár dní mluvily jen děti a andulka. Zhruba po 14 dnech se ozvala paní z osobního, že pár přihlášených zřejmě zkolabovalo a tudíž jsem se dostal na řadu. To bylo radosti :-) Radost nám ale zkalil fakt, že s jedním zaměstnancem mohl jet jen jeden člen rodiny. Chvilku jsme váhali, dumali a bádali, ale nakonec nás děti pustily s tím, že budou těch pár dní bydlet s babičkou.

Nakoupili jsme manuálky o Dánsku a Švédsku, vybavili se větrovkama a oblečením do chladu i přesto, že výlet se jmenoval Hřejivý sever, natahali informace z Internetu od účastníků zájezdů, kteří už měli tu možnost jet s cestovkou pana Zdeňka Šmída a já nachystal do GPS sbírku 357 "kešek" v okolí míst, kde se budeme pohybovat (pro ty, kdož neví, co je geocaching - vše potřebné zde). Takto vyzbrojeni jsme čekali na den D. A ten den přišel.

 

Středa - odjezd

Ráno jsme se rozloučili s dětmi a šli ještě na půl dne do práce - odjezd byl stanoven na třináctou hodinu. Před jednou jsme dotáhli naše dvě velká a dvě malá zavazadla na parkoviště před mou práci a nacpali je do zavazadlového prostoru autobusu. Na cestování autobusem mám neblahé vzpomínky z dětství, kdy jsem veškeré školní výlety, zájezdy a školy v přírodě prozvracel, ať už jsem měl v sobě kinedryl (rodina) nebo fernet (jedna zoufalá učitelka) a tak jsem hned po usednutí na místo za zadními koly začal zuřivě žvýkat Travelgum a sugerovat si, že ten řízek musí zůstat tam, kde je. Musím pochválit svou psychiku, která, jak se zdá, dospěla a i když jakési náznaky byly, obsah žaludku nespatřil světlo světa. Pokud tedy nepočítáme očekávanou formu na WC na trajektu. Ale dost už o vyměšování.

První větší zastávka byla v Jablonci, kde jsme měli objednanou večeři v restauraci Viking. Pojedli jsme řízek s bramborem a syti se vydali vstříc dalšímu dobrodružství. Další zastávkou byla hranice s Německem. Celníci nám dali pokoj a tak jsme se mohli vydat na dlouhou pouť směr přístav Rostock. Noční pouť nám zpříjemňovalo stylové DVD Účastníci zájezdu. Po závěrečných titulcích si pamatuju jen namožený krk a hlas průvodce, že jsme u trajektu. Trajektem pojedeme oba poprvé. S loděma mám podobné zkušenosti, jako s autobusy v dětství. Než vyplujeme, projdeme si celou loď a obdivujeme tu velikost a vybavení. Restaurace, obchod, dokonce sprchy. Jakmile se loď dá do pohybu, zjišťuji, že ten pocit, kdy jsem v uzavřeném prostoru a někdo s celou místností houpá, mi vůbec ale vůbec nedělá dobře. Sahám po spolehlivé Travelgum a zuřivě žvýkám. Mimochodem, tahle žvýkačka, to vám je zajímavý kousek chemie. Chuťově nic moc, ale zhruba po deseti minutách usilovného žvýkání máte pocit, jako by vám zubař píchl Lidocain. No neva, hlavně, že řízek a tatranky zůstávají na svém místě. Po procházce paluby za deště usedáme společně v jakési místnosti na sedačky a během chvilky usínáme, takže ty dvě hodiny plavby nám vcelku příjemně uplynou, až na namožené krky.

Konečně jsme v Dánsku (přístav Gedser) a míříme autobusem do Kodaně, hlavního města Dánska. Čeká nás naše první lokace, kterou je pivovar v Carlsbergu. Měl být až na konci dne, ale někdo moudrý ho dal na začátek. Asi aby se nám pak lépe šlo, protože na konci prohlídky si můžeme za dva kupony v místní nálevně objednat dvě třetinky piva dle vlastního výběru. Ani nevím, co jsem to vlastně pil, protože v pivovaru mají volný Wi-Fi hotspot pro návštěvníky, tudíž jsem odeslal veškeré dosud udělané mobilní fotky na Flickr, jak jsem slíbil dětem a babičce a spokojeně si chrochtám.

Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek
Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek Klikněte pro větší obrázek

Z pivovaru se jelo k malé mořské víle, symbolu Kodaně. Po osahání jejich lepých kovových tvarů a za trvalého deště jsme si prošli nábřeží, obhlédli kopii sochy Davida, v poklusu si odlovili nedalekou mikrokeš, prošli se po náměstí a pak nás čekala projížďka Kodaní na lodi s anglicky mluvící průvodkyní. Naštěstí byl po ruce zalaminovaný manuálek pro každou dvojici, takže jsme si mohli prohlédnout rodný dům H. Ch. Andersena, budovu opery, byty kodaňské smetánky, bitevník-muzeum, jehož zvláštností je to, že před několika lety při zkratu vystřelil (naštěstí zasáhl neobydlenou oblast) a nejužší dům v Kodani. Zbytek mám v oparu, protože mě při plavbě semtam bralo spaní.

Klikněte pro větší obrázek
Budova opery

Klikněte pro větší obrázek
Plavba Kodaní

Klikněte pro větší obrázek
Domy místní smetánky

Klikněte pro větší obrázek
Kostel se schodištěm

Klikněte pro větší obrázek
Diamant

Klikněte pro větší obrázek
Nejužší dům v Kodani

Pak následoval přesun autobusem k trajektu, který nás během dvaceti minut (za kterých si člověk sotva stačil odběhnout na WC a už fičel zpět do autobusu) převezl do Švédska. Následovaly zhruba tři hodiny autobusem na základnu Anneberg, kde nás přivítal majitel cestovky, pan Zdeněk Šmíd přioděn plyšovou vikingskou čepicí s rohy. Průvodce Honza nás cestou tam upozorňoval na specifický humor páně Šmída, tak jsme byli zvědaví. Začalo to tím, že na dotazy, zda se bude v celkem chladných pokojích topit, odpovídal, že nebude. Tak uvidíme.

Po večeři, kdy se podávaly tradiční švédské masové koule (viz Ikea) s brusinkovou omáčkou, jsme se šli doubytovat a poměrně brzy jsme usnuli.

 

Pátek - Göteborg, Volvo, Universeum

Spal jsem jak zabitý, přikrytý po krk, abych náhodou neomrzl, ale kupodivu na to, jak jsem to večer prožíval, mi bylo ráno poměrně fajn. Snídaně byla v osm hodin. Podávala se formou samoobsluhy. Čaj, káva, kornflejky, vločky, mléko, jogurt, chléb, toustový chléb, sýr, salám, máslo. Každý si asi přišel na své. V devět byl odjezd směr Göteborg. Jak jsme byli upozorněni panem Šmídem večer předtím, na přesný rozpis, který jsme dostali před zájezdem, se tu moc nehraje a spíše se plán přizpůsobuje vždy ráno podle aktuálního počasí. Nevadí.

Cestu nám zpříjemňoval výřečný (někdo by možná řekl UKECANÝ ;-) pan vedoucí CK, který už ve Švédsku vegetí 15. rok, ale dozvěděli jsme se spoustu věcí nejen o Göteborgu, ale i o životě ve Švédsku, o školství, dopravě, dětech, rodině, ale i např. jak se švédsky řekne beďar (Fin). První zastávka byla u rybího kostela, což nebylo místo, kde by se chodily modlit ryby, ale jde o rybí tržnici, která zvenčí vypadá jako kostelík. Koupili jsme si každý obrovskou bagetu s lososem a krevetovým salátem (skvělá dobrota za 30 SEK), chtěli se na ni vrhnout na lavičkách před rybárnou, ale byli jsme usměrněni panem Šmídem, že bude lepší, když si ji sníme v klidu někde u moře. Jenže člověk míní a počasí mění. Začalo pršet, takže jsme jeli na další akci, která v původním plánu nebyla a to exkurzi do továrny Volvo. Ta měla trvat hodinu a něco a protože už jsme měli všichni hlad, cpali jsme se bagetou jak bezdomovci přímo před branami do Volva. Ochranka na bezpečnostních kamerách z nás musela mít nezapomenutelný zážitek a pan Šmíd se s rukama v kapsách snažil vzpomenout, kdepak nechal ten Arabelin prsten.

Po jídle jsme se dobře naladěni vrhli do obchůdku s Volvo suvenýry a nechali tam pár švédských korun (koupili jsme dětem tři malá Volvo autíčka v sadě). Pak začala prohlídka. Posadili nás do pětivagonkového vláčku a provezli nás s průvodkyní (Honza překládal, vagonky byly opatřeny reproduktory) celou továrnou, počínaje rolemi plechu, přes střižnu a lisovnu, svařování, až po kompletaci vozů a montáž dveří. Vynechali jsme jen lakovnu - z pochopitelných důvodů. Technický duch ve mně jásal. Po Volvu jsme v dešti proběhli zámeckým parkem, kde jsme měli vidět losa a fakt tam byl a vypadal unaveně. V sílícím dešti pak zpět k autobusu a následovala nejdražší prohlídka - přírodovědně-techické muzeum Universeum - 135 SEK na osobu, ale zpětně musím říct, že to za ty peníze opravdu stálo.

Klikněte pro větší obrázek
Rybí kostel

Klikněte pro větší obrázek
Exkurze do Volva

Klikněte pro větší obrázek
Pravý nefalšovaný los

Uvnitř bylo několik expozic, počínaje deštným pralesem, obrovskými akvárii, postupně simulujícími řeku, jezero, moře, až po obrovské akvárium přes celou stěnu, kde plaval žralok velikosti středoškoláka. V technické části jsme si mohli vyzkoušet, jak spí kosmonauti, jak funguje infrakamera, jak se sedí v policejním voze, jak fungují rozličné elektronické hračičky a hlavně - po 20 letech (jak mi bylo připomenuto) jsem konečně znovu usedl za bicí. To byl pro mě vrchol dne - víc už mi k životu netřeba :-)

Klikněte pro větší obrázek
Universeum - deštný prales

Klikněte pro větší obrázek
Akvárium

Klikněte pro větší obrázek
Nšoči

Klikněte pro větší obrázek
Nad nádrží s rejnoky

Klikněte pro větší obrázek
Obří akvárium

Klikněte pro větší obrázek
Jako před 20 lety

Po Universeu jsme se snažili odlovit poměrně jednoduchou kešku, která je hned u vchodu na miniskalce, ale buď jsem byl slepý, nebo okolní spoluobčané příliš zírali, tak jsem to vzdal. Poté jsme zamířili do nedalekého zábavního parku Liseberg, kde je spousta atrakcí (mimo jiné dřevěná horská dráha Balder - více o dřevěných horských drahách), ale protože lilo jako z děravého okapu, jen jsme se prošli, zahřáli se příruční vždypřítomnou placatkou a zamířili zpět k autobusu. Někteří odvážnější účastníci zájezdu absolvovali všechny tři horské atrakce. Cestou zpět jsme sledovali zbytek dokumentu o skupině ABBA. Na večeři byla rajská polévka a soté (které vypadalo nápadně stejně jako to, které jedla druhá skupina první den v Jablonci na večeři) a jako zákusek perník.

Klikněte pro větší obrázek
Dvě věže

Klikněte pro větší obrázek
Ruce slavných - ABBA

Klikněte pro větší obrázek
Dřevěná horská dráha Balder

Večer jsme hráli karty s několika spoluzájezdníky a místním Olafem (vlastním jménem Sven Thor, jak jsem zjistil dodatečně), kterému jsme lámanou angličtinou vysvětlovali karetní hru 6 bere, neboli Krávy, kterou jsme se sami naučili před začátkem hry. Švéd nechápal, ale statečně hrál. Nevím, jakou roli v jeho nasazení hrál tabák, který si vtíral pod horní ret a který dle jeho slov je ve Švédsku povolený. Těsně před koncem hry pak odešel na WC a už se nevrátil, tudíž se nedozvěděl, že nějakým nedopatřením skončil na druhém místě. V noci pak skupinka několika zájezdníků, kterým se nechtělo spát, vedená majitelem CK a pobočníkem Svenem vyrazila na návštěvu k Svenovi domů. Severská sága hovoří o vzdáleném zpěvu a tanci uprostřed cesty za svitu reflektorů z vozu, kterým jeli, ale znáte ságy ;-)

 

Sobota - Gränna, ostrov Visingsö

Zřejmě se stávám Švédem, protože to, že se asi do konce zájezdu nebude topit, jak předvídala Pavla hned první večer, mi přestává vadit a spím v pohodě. Snídani stanovil předchozího večera pan Šmíd na půl devátou (zřejmě jasnovidec ;-) Po snídani je v plánu Gränna a výrobna tradičních cukrových špalků Polkagris. V Gränně máme nejprve pěší minivýlet na nejvyšší horu Švédska (má něco okolo 150 metrů nad mořem - Švédsko je spíše placka), kde nás čeká výstup na rozhlednu, která má velice zajímavě řešené točité schody, kterými jde vidět jak nahoru, tak dolů, což oceňují jistě všichni závratí postižení lidé, tak jako já. Shora je nádherný rozhled na moře/jezero Vättern - druhé největší ve Švédsku - na délku má úctyhodných 120 km a nejhlubší místo je okolo 120 metrů. Pokračujeme dolů do skanzenu v Gränně. Věděli jste, že skanzeny vymysleli Švédi? Já taky ne. Ze skanzenu projdeme kolem kostelíku a místního hřbitova, kde jsou malé, pěkně upravené náhrobky, které vypadají daleko lépe, než naše hřbitovní monumentální stavby. A věděli jste, že Švédové mrtvé lidi nespalují, ale zpopelňují pomocí tekutého dusíku (ekologičtější, leč mnohem dražší řešení)? Ani tohle jsem nevěděl, nicméně sám za sebe mohu říct, že když už, tak bych se raději probudil zimou, než v kremační peci. Hernajs, to je téma na večer, pojďme od toho :-)

Ze hřbitova rovnou do prodejničky Polkapojkarna omrknout, jak ty špalky dělají. Je to docela zajímavá práce, na které dělá jeden člověk. Nejprve nalije na plotnu směs vody, octu, cukru a speciálních tajných přísad. Jakmile se to rozteče a začne tuhnout, špachtličkou to začne překládat a překládat, až je to tužší. Pak tam přisype něco červeného a zase překládá. Když to má tvar a skupenství zhruba 568 žvýkaček Pedro, sundá to z plotny, natáhne na takový podivný ojnicový stroj, který to hněte přes sebe. Výsledek pak krájí na kousky a roluje do sebe a válí a válí a válí, ale ten konec mám jen z doslechu, protože jsem musel na WC. Plni zážitků a špalků míříme k trajektu na ostrov Visingsö, poslední dnešní lokaci. Průvodce Honza nese celou cestu tři papírové tašky a na dotazy odpovídá, že je konec sezony a že v nich vrací někomu na ostrově zapůjčené věci. Moc se nám to nezdá, ale mlčíme a šlapeme.

Klikněte pro větší obrázek
Schodiště na rozhledně

Klikněte pro větší obrázek
Výhled na jezero Vättern

Klikněte pro větší obrázek
Skanzen

Klikněte pro větší obrázek
Prodejna a výrobna v jednom

Klikněte pro větší obrázek
Roll and Roll

Klikněte pro větší obrázek
Náš trajekt

Na ostrově máme piknik - sušenky a kávu. Obé bylo v oněch papírových sáčcích, tudíž provoláváme Honzovi slávu. Po svačince navštívíme nedaleký protestantský kostel, projdeme se po ostrově, prohlédneme si torzo hradu Visingsborg (do tohohle stavu jej prý pomocí ohně dostali uvěznění ruští vojáci) a nakonec si kupujeme dole na nábřeží uzeného sika, což je skvělý kus studené uzené vynikající ryby za 30 SEK. Jen toho chleba nám mohli dát dva kousky.

Klikněte pro větší obrázek
Kostel Brahekyrkan

Klikněte pro větší obrázek
Torzo Visingsborgu

Klikněte pro větší obrázek
Skvělý uzený sik

Trajektem jsme se přeplavili zpět. Na trajektu vedle nás seděla zajímavá rodinka. Švéd, Švédka a hyperaktviní čtyřletý Wiliam. Otec seděl se zavřenýma očima a viditelně znaven spal. Wiliam do něj neustále dlubal a píchal a tahal ho. Otec jen vždycky něco zabručel, se zavřenýma očima Wiliama popadl, odsunul, nebo posadil na klín a spal dál. Matka se tvářila nějak tak, jakože by otec neměl spát, ale starat se o Wiliama víc. Po přistání trajektu se celá rodinka odebrala na parkoviště, kde stál i náš autobus. Otec v polokomatu usedl za volant a odjeli. A protože to bylo Volvo, určitě se jim nic nestalo :-)

 

Neděle - Drottningholm, Stockholm

Snídaně byla v pět! ráno, protože do Stockholmu je to něco přes 400 km, takže spánkový deficit doplňujeme v autobuse. Začínáme prohlídkou "...královského sídla Drottningholm, společně se zahradami připomínajícími malou Versailles a ukrývajícími např. sochy z Valdštejnského paláce, které byly součástí válečné kořisti z Prahy během třicetileté války." Konkrétně sochu Herkula, která stojí uprostřed kruhového jezírka v průčelí zámku, nám ukradl jakýsi Wrangler na příkaz královny Kristýny, se kterou si o našich národních památkách neprozřetelně (jiní tvrdí, že zcela promyšleně a naschvál) kdysi povykládal její učitel Jan Amos Komenský a ta nelenila a pověřila pana W, aby z Čech přivezl konkrétní věci.

Po prohlídce se přemisťujeme do centra Stockholmu, přezdívaného Benátky severu. Tady si prohlédneme korunovační a pohřební katedrály a už svištíme na místní radnici, v jejimž průčelí je zlatý sarkofág na věčnou památku zakladatele Stockholmu, vikinga Birgera Jarla. Radnice byla postavena roku 1921 a každý sál je v jiném stylu. Líbí se mi tam. Náš anglicky hovořící průvodce má velice zajímavý účes - pamatujete na Ferdinanda? Poslední, tzv. zlatý sál má zdi tvořené mozaikou z tenkých plátků pravého zlata vlepených mezi tenké plátky skla, ale průvodce nás odrazuje od touhy naloupat si kousek zdiva coby satisfakci za uloupený poklad v třicetileté válce, protože aby to mělo smysl, bylo by třeba oloupat alespoň jednu stěnu. Čehož by si pravděpodobně někdo všiml. Nechávám tedy nůž v kapse a opouštím radnici spolu s ostatními učastníky zájezdu.

Klikněte pro větší obrázek
Drottningholm

Klikněte pro větší obrázek
Dřevěný turecký stan

Klikněte pro větší obrázek
Birger Jarl

Klikněte pro větší obrázek
Vstupní hala

Klikněte pro větší obrázek
Strop v zasedací místnosti

Klikněte pro větší obrázek
Zlatý sál

Máme hodinku a něco na procházku po pěší zóně, kde jsou obchody a kavárničky. Dáváme si presso a cestou zpět kupujeme v krámku typický švédský suvenýr - plyšového losa (49 SEK za kus) od nerudného iránského prodavače, z něhož si pamatuju jen zamračený výraz a to, že poměrně přesně hází průpiskou k podpisu při platbě kreditní kartou.

Následuje perla programu - muzeum Vasovy lodi. Kapka amatérské historiologie: král Gustav II. Adolf postavil dle vlastní předlohy (zásadní chyba) loď. Zkušení stavitelé mu to rozmlouvali. Byla velká, měla vysoko těžiště a podobné nepravosti. Nicméně když jsem král, tak mi poddaní mohou co? Nic. Pojmenoval ji na počest zakladatele dynastie Vasa. V ten slavnostní den, 10. srpna roku 1628, kdy měla loď vyplout, se prý král posadil na trůn na pobřeží a pyšně hleděl na své dílo. To po vyplutí na jeho příkaz vypálilo salvu ze všech děl na pravo, či levoboku, načež se loď zahalila do oblaků dýmu. Jakmile se dým rozptýlil, v Gustavovi by se modré krve nedořezal. Jeho pyšné megalomanské dílo právě mizelo v leže na boku v hlubinách spolu se zhruba padesátkou mužů, žen a dětí. A tam zůstalo celých 333 let, v hloubce 32 metrů, zachováno díky bahnu a ledové vodě. Zbytek si nadšenci můžou přečíst zde. Samotná loď je impozantní. Muzeum, vystavěné kolem ní, má sedm pater a z každého patra si můžete loď prohlédnout ze všech stran. Navíc je každé patro věnováno něčemu jinému: jedno posádce (kostry a voskové modely posádky), další zase dřevěným modelům práce na lodi, na jiném jsou ukázky vyzvedávání lodi ze dna, atd. Byl to skvělý zážitek.

Klikněte pro větší obrázek
Vasova loď

Klikněte pro větší obrázek
Posádka

Klikněte pro větší obrázek
Muzeum zvenku

Před odjezdem jsme ještě zašli k nedalekému památníku obětem trajektu Estonia z roku 1994, kde jsou vytesána jména všech 852 zemřelých pasažérů. Poměrně depresivní chvilku nám průvodce Honza zpříjemní připomenutím, že za tři dny odplouváme také trajektem. Zbožňuju černý humor.

 

Pondělí - návštěva u místního starousedlíka, Bottnaryd, sportovní den

Po snídani jsme dle plánu vyrazili směr Jönköping, kde jsme měli navštívit zápalkárnu, pak nakoupit a den zakončit návštěvou místního aquaparku. Ujeli jsme zhruba pět kilometrů, když našemu průvodci Honzovi volal pan Šmíd, ať se vrátíme, že se udělalo hezky a že dnes je ideální den na již dříve plánovaný sportovní den. Někteří jsme frfňali, protože nemám rád neplánované změny (a klidně mi říkejte Rainman, ale tohle rozhodně není můj pokoj a tohle není můj tapiokový puding), nicméně i přes protesty to řidič autobusu otočil a za chvíli jsme parkovali před ubytovnou. Vrátili jsme plavky do skříní a vyrazili nejprve na prohlídku domku starousedlíka Styga (doufám, že to píšu správně, ale na kontrolu občanky nedošlo). Pan Styg před časem ztratil syna a pak i manželku, ale přesto neztrácí životní optimismus, což je ostatně jedna z typických vlastností Švédů. Styg nás nechal prolézt celou chalupu. Na to, že žije sám, měl poměrně uklizeno :-) Domeček jako malovaný. Jeden z důvodů, proč se mi tak Švédsko líbí - nádherné červené dřevěné chaloupky jako z pohádky. Ptáte se, nač tak velký dům pro jednoho člověka? Inu, CK s ním má dohodu, že mu za tyhle prohlídky platí po 5 SEK za osobu a občas, když je plno, u něj i některé zájezdníky ubytuje, tudíž Styg je spokojen, protože se nemusí stěhovat do menšího a pan Šmíd taky.

Od Styga jsme jeli do Bottnarydu na prohlídku místního kostelíku. Krásná výzdoba stěn a stropu a nádherná zvonice - toť dva dojmy, které ve mně po návštěvě zůstaly.

Klikněte pro větší obrázek
Stygova chaloupka

Klikněte pro větší obrázek
Kostel v Bottnarydu

Klikněte pro větší obrázek
Vnitřní výzdoba

Klikněte pro větší obrázek
Zvonice

Klikněte pro větší obrázek
Sportovní den

Klikněte pro větší obrázek
Další z typických domečků

Po návratu jsme se rozdělili na dvě skupiny. Jedna šla ve čtveřicích zkoušet své kajakářské umění na jezero, které je za ubytovnou a druhá si na dvě hodiny vypůjčila kola, aby si udělala cyklovýlet okolo jezera (je to přesně 15,3 km - dle GPS). Kola to nebyla jen tak obyčejná. Široká řídítka, odpružené sedlo, přední brzda, pomocí které se kolo nedalo uvést do klidu ani při maximálním stisku a při jízdě z kopce a vzadu pozor - torpedo! Prostě jakási švédská ukrajina. Nicméně celkem pohodlná. Po projížďce jsme využili krásného slunečného odpoledne a sedli si před ubytovnu, dali si pivko, oříšky, Telku a relaxovali po dnech plných zážitků. Kolem třetí jsem odešel pro cosi na pokoj a nějak jsem zakopl a upadl na postel, načež se mi podařilo vstát až v šest. Vážně nechápu, jak to dělám, že kdykoli otevřu knihu (ať už elektronickou, nebo papírovou), nastartuje se ve mně sleep mód.

Místo večeře se grilovalo. Slečna kuchařka (22 let) nám udělala asi šestero salátů (těstovinový, tzatziky, zeleninový), brambory na loupačku a k nim nám ogrilovala plátky vepřového. Mlask, mňam, mám mastné prsty a slintám ještě dodatečně teď, když to sepisuju.

 

Úterý - rašeliniště, sirkárna v Jönköpingu, A6 a aquapark

Po snídani jsme vyrazili autobusem do přírodní rezervace Dumme mosse. Příjemná procházka po rašeliništi, připomínající trochu Rejvíz, byla doprovázena lehkým stylovým deštíkem, který se sem naprosto hodil a skvěle dotvářel tu ponurou atmosféru rumunských blat. V lese protékal potok černé barvy, připomínající tér. Zřejmě následek rašeliny. Obyvatel Paskova by se tu cítil jako doma.

Jen trotl si vezme na procházku do rašeliniště tenisky, do kterých teče. Pět minut po začátku procházky jsem měl ponožky jako dětskou plenu po horkém dni. A to den zdaleka nekončil. Čvachtaje jsem si pochodoval a v duchu si dával rozličná jména a vzpomínal na své trekové boty, které odpočívaly v Annebergu. Na konci cesty nás čekalo překvapení v podobě pana Šmída, který pro nás pekl párky na místním roštu. Párky se tu podávají se sladkými rohlíky, což nám s Pavlou přišlo lehce divné, ale hlad je hlad a tak jsme relaxovali a žvýkali.

Klikněte pro větší obrázek
Cesta na rašeliniště

Klikněte pro větší obrázek
Rašeliniště

Klikněte pro větší obrázek
Překvapení na konci cesty

Klikněte pro větší obrázek
Jak se dělaly zápalky

Klikněte pro větší obrázek
Naše vlastní krabička

Klikněte pro větší obrázek
Prodejna

Z rašeliniště nás čekala cesta do Jönköpingu, kolébky bezpečných zápalek. Shlédli jsme krátký film o historii, kde jsme se dozvěděli něco informací o žlutém fosforu, o tom, že kdysi zápalky vyráběly jen děti a také o tom, proč umíraly tak mladé. Tomu učinil přítrž jeden chytrý soudruh, který přišel na to, že ohřeje-li žlutý fosfor, získá nejedovatý fosfor červený, zápalky už nebudou chytat samy od sebe, hasiči budou mít méně práce a děti nebudou umírat tak mladé. Bylo to roku 1855 a ten pán se jmenoval Johan Lundström. Vlastníma rukama jsme si mohli vyzkoušet, jak se dělaly kdysi krabičky (viz foto).

Už jsem nedoufal, že odešlu zbytek asi 20 připravených fotografií, ale u okna u vchodu, kde se vzal, tu se vzal slaboučký signálek volného wi-fi, jako když vánek povlává záclonou. Leč povedlo se. Opět jsem byl hepy :-)

Pak jsme pěšky v dešti (člověk vyjde za slunce a může se klidně vrátit mokrý - holt sever) šli omrknout švédské autobusovo-vlakové nádraží a poté se přesunuli do autobusu, který nás měl přemístit do muzea Husqvarna. Leč napoprvé se nezdařilo, protože pan Šmíd dálkově nasměroval autobus (pomocí hovoru s průvodcem Honzou) do jakési tržnice, která vypadala jako ruský Asor. Se slovy "Tady kupuju všecko" nás pozval dovnitř a nechal nás půlhodiny bloumat mezi regály bazarového zboží. Leč někteří si i něco zakoupili a dokonce i já, který tyhle vetešnictví z duše nesnáším (no dobře, to není tak úplně pravda ;-) jsem pokukoval po Polaroidu za 100 SEK.

Klikněte pro větší obrázek
Keš v koši

Zatímco byla většina účastníků zájezdu v Husqvarně, my chtěli využít poslední šance, kam umístit TravelBug Žaba z Česka, který má za jeden ze svých cílů Island a Švédsko by pro něj byl notný skok vstříc cíli. Leč člověk míní a stavbaři mění. GPS nás neomylně vedla k tomu vodotrysku, nebo co to je uprostřed té hromady hlíny a bagrů, ale tak odvážní jsme nebyli. Tudíž došlo k rychlé reorganizaci a vyhledání jiné nejbližší, kterou se stala mikrokeš nazvaná Broocklyn bron podle dřevěného mostku nad celkem rozvodněnou říčkou. Šlo sice o mikrokeš, což bývají většinou krabičky od filmů, ale vzhledem k tomu, že šlo o poslední šanci, prohlásil jsem mocným hlasem "Já tam tu žábu prostě narvu a bude to!". Štěstí nám přálo, protože krabička byla větší a žabák tam po několika pokusech vešel opravdu celý.

Následoval zájezd jezeďáků z vesnice s prohlídkou obchodní centra A6 s možností utratit poslední švédské koruny za suvenýry a tradiční švédská jídla, koření, apod. Honza nás nejprve bez košíků povodil po obchodě, připomínajícím Tesco a ukázal nám regály, které nás měly zajímat (brusinky, citronový pepř, sýr s losím masem). Když jsem si představil, jak u nás v Tesku uvidím bandu 40 lidí s průvodcem, jak ukazuje nějaké výrobky a cizím jazykem vysvětluje, co to je, připadal jsme si - no - zajímavě. Nenápadně jsme se od skupinky trhli a šli svou trasou. Nakoupili jsme kilo a půl brusinek, citronový pepř, sýr s losím masem, nějaká piva, ponožky (proč? vzpomínáte na rašeliniště? tak proto), sladkosti pro mrňousky a typickou severskou hračku - Lego. V blízké Ikea jsme si dali párky (zvyk od nás), ale zase byly v těch malinkých sladkých rohlíkách. Po výstavě, tedy nákupu jsme se přemístili do blízkého aquacentra, kde jsem konečně zul ty mokré boty a vrhl se spolu s dalšími účastníky zájezdu do vln bazénu. No nekecám! Aquacentrum srovnatelné s bohumínským, navíc ale atrakce divoká řeka (z té byla nadšená Pavla) a co půlhodiny umělé dvoumetrové vlny. Paráda. Mimo hlavní bazén tam byly ještě další tři: dětský, kondiční a skokanský, kde největší věž měla deset metrů. Pěkný relax po náročném dni. Tobogán byl kapku rychlejší, než bohumínský a trvalo mi asi čtyři sjezdy, než jsem pochopil, že pokud si před koncem nesednu a neseskočím v podstatě po nohou, pokaždé se napřed potopím hlavou a naberu si nechutně do obou uší. Doteď mi v levém píská jak na hlavním nádraží.

Po dostatečném dvouhodinovém vyráchání se jsme jeli zpět na základnu, kde se po večeři (konečně losos) účtovalo, povídalo a oslavoval se poslední večer. Někdy nad ránem jsem slyšel křičet trolly a lesní elfy (znělo to jako "Vstávejte a pojďte pařit!"), ale vzhledem k tomu, že to byl určitě sen, nereagoval jsem.

 

Středa, čtvrtek- Lund, Malmö, návrat domů

Po snídani v půl osmé mělo proběhnout závěrečné doúčtování útraty na baru, leč kde není barman, nejsou účty. Lesní elf pan Šmíd dorazil o čtvrthodinku později, když už jsme chtěli odjet, zúčtoval, rozloučil se a jelo se. Cestou na trajekt, který měl jet kolem půl šesté večer, nás ještě čekalo univerzitní městečko Lund, se svými runovými kameny a románskou katedrálou. Z katedrály mě nejvíce zaujala lahev mešního vína, která stála u jedněch dveří dole v kryptě :-)

Klikněte pro větší obrázek
Náš bar

Klikněte pro větší obrázek
Naše jídelna

Klikněte pro větší obrázek
Náš...?

Z Lundu jsme jeli do Malmö, kde jsme navštívili poslední placenou atrakci v podobě muzea Malmöhus s jeho přírodovědnou a technickou části. Z přírodovědné si pamatuju depresivní expozici vězeňství se svými zvuky stínaných hlav a kobkami, kde na vás mohlo cokoli vybafnout. Pěkný byl i simulátor zemětřesení o síle druhého stupně Richterovy stupnice. Sice jsem čekal, že to s náma flákne o zem, no ale couž za ty prachy. Nesmím opomenout audio panel s několika druhy žab a tlačítky, po jejichž stisku se spustilo krátké video a zvuk vybrané žáby. Příznivcům filmu Na samotě u lesa doporučuji stisk tlačítka číslo 5 :-)

Obří model dinosaura a živí ovocní netopýři už byly jen taková perlička na závěr. V technické části mě nadchl pohled do kabiny cestovního letadla, ale hlavně exponát skutečné ponorky U3 s možností prolézt si vnitřek. Ideální záležitost pro klaustrofobiky. Po prohlídce jsme měli ještě chvilku času a tak jsme se vrátili s Pavlou na most, který vede z přírodovědné části a snažili se najít kešku, která tam prostě musela být (GPS ukazovala 0 metrů), ale ačkoli jsem nasazoval svou čistou bundu a pověst, plaze se po břiše při okraji mostu a sahaje dolů, i když skoro všichni účastníci zájezdu již stáli před autobusem asi 50 metrů od nás a někteří hleděli naším směrem, nenašli jsme ji. No nic, snad příště.

Následovala poslední zastávka na naší cestě severem - stavba století - Öresundský most. 16 kilometrlů dlouhý most (8 km most, 4 km umělý ostrov a 4 km tunel) spojující Malmö s hlavní metropolí Dánska - Kodaní nám posloužil jako pozadí pro společnou fotografii. Pak už jsme přejeli do Trelleborgu, kde nás čekal obrovský trajekt, který v nejspodnější palubě přepravoval dokonce i vlaky. Když jsme vypluli a zadní vrata zůstávala stále otevřená, maně jsem si vzpomněl na Estonii a raději šel do spací místnosti v naději, že lépe je zemřít ve spánku. Vrata se samozřejmě po chvilce zavřela.

Klikněte pro větší obrázek
Maketa katedrály v Lundu

Klikněte pro větší obrázek
Ponorka U3

Klikněte pro větší obrázek
Öresundský most

S Pavlou jsme nejprve jako vždy prošmejdili loď a pak jsme si udělali romantickou večeři při zapadajícím slunci. Nikdy mi párek a hranolky nechutnaly lépe. Větší část necelých 4 hodin cesty jsem prospal, protože mokro v botách z rašeliniště si vyžádalo svou daň a já se nakazil těžkou chlapskou nemocí na 7 písmen (rymečka), tudíž jsem smrkal a kýchal a kašlal a byl vcelku protivný. Po přistání v Sassnitzu jsme pokračovali nočním Německem až na české hranice, kde celníci opět nic nechtěli vidět a tak jsme mohli v 5 ráno zvolat "Jsme skoro doma". V Jablonci jsme měli krátkou pauzu na vyložení zboží na základně. Já jsem byl úspěšný ve svém lovu na volné wifiny a tak jsem odeslal poslední várku fotek a stáhl si čerstvé noviny. Ještě jsme popojeli zhruba 20 km do Turnova a vypustili našeho skvělého průvodce Honzu s potleskem domů a pak už jsme fičeli směrem do Ostravy. Kolem třetí hodiny jsme konečně po devíti dnech objali naše malé ratolestíky a předali jim dárečky.

Švédsko ve mně zanechalo nesmazatelnou stopu. Krásné domy, ve kterých bych chtěl bydlet a každý den bych se chodil dívat ven, jestli jsou pořád tak pěkné, architektonické památky, které se jen tak neokoukají, krásná příroda, pohodoví lidé, kteří místo aby se stresovali, si řeknou, že žijí jen jednou, tak kam spěchat, není třeba. Nesmím opomenout našeho skvělého průvodce, pana Honzu Horného s jeho neuvěřitelným historickým rozhledem a přehledem o všem možném a vůbec celkovým projevem, bez kterého by celý výlet byl sotva polovičním zážitkem.

Klikněte pro větší obrázek

Sbohem, Švédsko! Tak zas někdy.