Všechny deníky z dovolených

10 dnů v apartmánu na chorvatském ostrově Murter

Poznámka: všechny fotky označené MALÝ fotil Malý svým jednorázovým fotoaparátem, který dostal k narozeninám.

1. den   2. den   3. den   4. den   5. den   6. den   7. den   8. den   9. den   10. den  
větší obrázek
Celkový pohled na Jezera
větší obrázek
Naše skupinka před apartmánem - v popředí vražedný kocour
větší obrázek
MALÝ: Chorvatská krajina
větší obrázek
MALÝ: Plachetnice
větší obrázek
Autíčka
větší obrázek
MALÝ: Plachetnice v přístavu
větší obrázek
MALÝ: Naše veselá skupinka
větší obrázek
Malý a západ slunce v Tisnu
větší obrázek
Západ slunce v brýlích
větší obrázek
Koupání pod vodopády v parku Krka
větší obrázek
Vyhlídková trasa v parku Krka
větší obrázek
Vodopád v parku Krka
větší obrázek
Koupání v parku Krka
větší obrázek
Pavla
větší obrázek
Pohled na Tisno - most spojující ostrov Murter s pevninou
větší obrázek
Západ slunce nad Tisnem
větší obrázek
Malý, Velká a Lucka
větší obrázek
Západ slunce nad Kornati

1. den (čtvrtek)

Jako každoročně jsme vstali v jednu v noci a po částečném vzkříšení dětí jsme se jali nosit před dům tu haldu věcí, která se nám zdála jako vždy větší, než prostor kufru naší fabie. Kupodivu i tentokrát zvítězil člověk nad hmotou a kufr se mi podařilo napočtvrté zaklapnout. Pavla opět odřídila začátek cesty - tentokrát až do Mikulova (díky za to). Hranice s Rakouskem bez problému. Drobný problém nastal za Vídní, kdy vycházející slunce a mé normální brýle působily ve vzájemné kombinaci jako Rohypnol a já myslel, že budeme muset zastavit. Po dvou decích placeba v podobě energetického drinku se organismus nechal oklamat a dál se jelo v pohodě. Až do Grazu jsme to znali z minulých dvou cest, pak ale pokračovala cesta po jiné trase, protože cílem naší letošní cesty byl ostrůvek Murter (kousek od Šibeniku). Na hranicích se Slovinskem jsme navštívili Duty Free Shop a koupili litr kvalitní whisky za příjemných 8,40 EURO. Ke konci cesty jsme projížděli místy, kde před časem zuřila válka. Vzpomínkou na ni byly rozstřílené domy a zarostlé krátery po bombách. Věru depresivní místo...
Skoro na minutu přesně po 14 hodinách jsme objevili dům se dvěma lvy na bráně, zaparkovali, přivítali se se známými, kteří jeli v noci a šli se seznámit s majitelkou apartmánu. Pohostila nás místním pivem, vínem, rakijou, kávou, sýrem a zeleninou. Já měl drobnou nehodu, když jsem hladil jejího ne příliš zdravě vypadajícího kocourka a ten mi za odměnu zarazil do bříška dlaně pravé ruky čtyři ze svých zoubků. Majitelka se zatvářila zděšeně a ruku mi polila rakijí, což mě zřejmě zachránilo od jisté smrti vzteklinou.
Večer jsme si šli trošku zaplavat a pak na zmrzku. Ubytování v apartmánu bylo pro mě po dvou letech strávených v polorozpadlém karavanu vysvobozením. Dovedu si představit, že bych tu žil napořád. To zase bude pár depresivních dnů po návratu do Ostravy.
Nahoru

2. den (pátek)

Kolem deváté jsme vyrazili na včerejší místo, i když podle mě a Luboše tohle není moře, ale "kačok", protože je to záliv a není vidět na otevřené moře. Chvilku jsme se snažili potápět a lovit mušle, ale protože tam bylo spoustu turistů (dle mého z bývalé NDR), našli jsme jen několik PET lahví, plechovky od piva a krabici od džusu. Po obědě vlastních zásob jsme šli opět tam. Dětem stačí ke štěstí, že tam mohou sbírat vyplavené mušličky. Mají už docela slušnou zásobu a pořádají dokonce výměnnou burzu.
K večeru jsme vyrazili do malebného městečka Tisno, které leží částečně na ostrově i na pevnině a je spojeno malým mostem. Mají tam hned vedle mostu vynikající slastičarnu (cukrárnu) Valentino, kde je jeden megakopeček skvělé zmrzliny z výběru asi 20 druhů za pouhé 3 kuny. Čekáme do 20:20 na západ slunce, který točíme a fotíme (vím, je to kýč, ale krásný). Pak si děti s Pavlou dávají další zmrzlinu (já mám dost jedné), ale Pavla mi svou dává chvilku po ochutnání a Malému zřejmě citrónová nechutná, protože ho Pavla přistihla za rohem, jak testuje s kornoutkem zákony gravitace, takže dojídám dvě. Brrr...
Nahoru

3. den (sobota)

Na radu rodičů známých vyrážíme autem na nepříliš vzdálenou pláž s výhledem na otevřené moře. Jede se tam prašnou úzkou cestou, takže fabka brzy mění svou modrou barvu na šedivou. Nádherné místo. Vidíme přímo na část souostroví Kornati. Děti si zaskákaly ze "skokanského můstku" vytvořeného z kamení a udělali jsme pár fotek podvodním fotoaparátem. Večer opět Tisno, zmrzlina a skvělá pizza. Cikády řvou jak šílené. V noci sedíme u známých na terase, pijeme výborné místní červené víno a klábosíme.
Nahoru

4. den (neděle)

Pavla je ráno na své přání brutálně vzbuzena Katkou a po minutě je odvlečena na trh v Tisnu. Probouzíme se až po jejím návratu a jde se opět plavat - co taky jiného u moře, když na jakoukoli zmínku o výletě za krásami okolních měst děti odmítavě vrtí hlavou a vykřikují "Moře!" Tentokrát jsme předběhli včerejší vlezlé Poláky na místě se skvělým přístupem do moře. Pobřeží pod vodou je poseto ježky, kteří jsou doslova obsypání mušličkami, takže se stačí jen lehce ponořit se šnorchlem a sbírat. Dětská sbírka mušlí a ježků zřejmě zabere polovinu kufru, takže nevím, kam dáme zbytek věcí.
Večer jsme zašli na zmrzlinu do přístavu a zbytek dne pak trávili na terase. Zvláštní, cikády na rozdíl od našich cvrčků vržou přes den a v noci se ozývají jen osamocené, zřejmě náměsíčné sólistky.
Nahoru

5. den (pondělí)

Ráno jsme se (opět na radu rodičů známých) vydali hledat písečnou pláž u města Murter. Následkem informačního šumu navigátorů jsme našli pouze kemp s jedním českým exhibicionistou (no možná to byl nudista), další kemp s přístupovou cestou 30 stupňovým kopcem a nakonec jakousi pláž, kde mělo být dle informace u vjezdu písečné pobřeží, ale našli jsme jen plácek s dvěma kýblema písku. Po hodině a půl cestování jsme skončili na naší známé pláži u apartmánu. V tom loďmi zkaleném moři jsem kupodivu ulovil docela dost mušlí. Děti měly radost.
Po obědě (nudle s mákem) jsme jeli na Kromašnu Luku (to je to otevřené moře ze včerejška). Bohužel tam kotvily tři lodě nějakých prasat a moře bylo cítit benzínem a splašky. Malý si konečně nechal nasadit gumovou plavací čepici, která mu kryje uši (má s nimi problémy) a společně s Pavlou objevil krásu podmořské přírody. Zkoušel se pak i potápět a dokonce pod vodou i kus uplaval. S čepicí a potápěčskými brýlemi pak chodil dokonce i po souši a hledal škeble.
Smrad benzínu byl čím dál otravnější a tak jsme se přesunuli na naše ježčí pobřeží a užívali si dál moře a sluníčka. Bohužel, někteří z nás trošku víc... Po návratu nám bylo jasné, že Terce něco je, protože když zalehne uprostřed dne, bývá to vždy příznakem nějaké nemoci. Tvrdila sice, že je v pořádku, ale při večerní cestě do městečka Murter za zmrzlinou a památkami měla co dělat, aby to dojela. Nechal jsem tedy Pavlu s Malým tam (zpátky jeli s Katkou a Lubošem) a Velkou odvezl zpět. Byla horká a stěžovala si na bolest hlavy a nějaké vlny. Zřejmě úžeh nebo úpal. Pavlu po návratu napadlo dát Terce studený zábal a to ji trochu ochladilo. Pak jsme ji ještě několikrát zahnali pod studenou sprchu. Spala klidně celou noc. Příště musíme mít sebou nějakou lékařskou příručku.
Nahoru

6. den (úterý)

Velká je ještě unavená a ospalá a tak zůstávají s Pavlou "na základně" a my s Malým vyrážíme na "kačok". Tam až do oběda zdokonalujeme potápění s brýlemi a čepicí a Malý pak s Luckou stavějí ve štěrku cesty a parkoviště a jezdí po nich autíčkama.
Na oběd byly vynikající špagety a protože Velká pořád pospává, jdeme odpoledne zase na stejné místo. K večeru už je na tom líp, dokonce i něco snědla a tak zkusmo jedeme do Tisna na pohár - to ji ochladí. Cestou zpět jsme se stavili natočit západ slunce nad Kornati na naší Kromašné Luce, ale kryje nám to kopec a tak jsem nucen zaběhnout nějaký půlkilometřík na místo, kde bylo vidět. Večer po pizze (hergot, zase připálený okraj, příště tu krabici otevřu přímo na místě) hrajeme s Lubošem a Katkou cestovní scrabble, ale poté, co Luboš začně detailně zkoumat pravidla, Katka odchází spát. Končíme s rozehranou partií chvilku po jedné ráno.
Nahoru

7. den (středa)

Velká už má opět pokojovou teplotu a normální náladu a tak nám nic nebrání vyrazit na Kromašnou. Tentokrát tam kotví plachetnice, což je příležitost ukázat Malému - potapěčovi pod vodou kýl a lodní šroub. Škoda, že se nám včera přetrhl film v podvodním foťáku. Luboš mě přemluví k plavbě na skvělé místo (vzdálené asi půl kilometru). Cestou lovíme mušle a prázdné ulity od ježků, což se v mém případě neobejde bez několika ostnů v prstech pravé ruky (ještě se mi nezahojilo kočičí kousnutí). Další nehoda mě čeká na místě, kde se opalují rodiče jeho ženy. Nechci se nechat zahanbit a tak skáču šipku z útesu do nápadně mělké vody a drhnu rukou o ostrý šutr na dně. Naštěstí levou. Jen škrábnutí. Po té půlkilometrové plavbě nás pohostili skvělým turkem z termosky, což po té ledové vodě přišlo báječně vhod.
Je to opravdu nádherné místo. V hloubce asi deseti metrů se rozkládá něco, co mi připomíná podmořské město. Kanály mezi útesy, prolákliny, jeskyně, nádhera. Proč nemám foťák?! Shit! Dnes je moře znatelně studenějši než jindy - zřejmě následkem nočního vichru. Na oběd dlabeme kolínka a UHO. Kolem čtvrté chceme vyrazit přes protesty dětí ("Jaké výlety??? My chceme moře!!!!!") na první větší výlet za kulturními památkami. Cílem je třicet kilometrů vzdálené město Šibenik.
Uzounké uličky mi připomněly Rovinj. Někteří z nás si prohlédli kostel sv. Jakuba - vstup je zakázán lidem v kraťasech a tílkách, takže turisté hledající rozhřešení mají smůlu, pokud sebou nemají příslušný převlek. Určitě někoho popudím, ale přijde mi to s prominutím jako blbost.
Katka nás pak nalákala na cestu nahoru nad město, kdy jsme vyšlapali dle mého asi 500 schodů (dle Luboše asi 50), což je s kočárkem docela slast. Těsně pod vrcholem jsme zjistili, že Katka měla pravdu s tím, že to bude stát za to. Fakt. Stálo to přesně 8 kun. Nejsme žádné socky, ale bylo vedro a děti měly žízeň a hlad, takže jsme Katku v duchu prokleli a dali přednost krafnám (chorvatské koblížky) a zmrzlině. Koupili jsme (i přes mé protesty podmořského lovce ve mě) košíček mušlí pro babičku a dědu za 20 kun.
Cestou zpět jsme se stavili v Tisnu a zdravé Terce koupili zmrzlinový pohár a později její oblíbenou pizzu se sýrem. Malý se spokojil s čokoládovou zmrzlinou. Je to zvláštní. Má na výběr ze 24 druhů zmrzlin a stejně si třikrát za den vybere čokoládovou. Možná v tom má prsty to, že Pavla v těhotenství mlsala čokoládu :)
Děti nasbíraly za deset minut na pobřeží více mušlí, než já a Luboš za celý týden dohromady. Tak si říkám, má to vůbec smysl?
Večer probíhalo na protějším břehu přístavu chorvatské karaoke. Zajímalo by mě, zda některé zpěváky někdo vybíral, nebo se hlásili dobrovolně. Vítr zná můj hudební sluch a rozhodl se mi zpříjemnit večer dokonalým přenosem výkonu "zpěváků" z protějšího břehu. Auuuuuuu.
Později večer jsme dohrávali s Lubošem a Pavlou rozehrané scrabble. Po jedné si k nám na terasu přisedli noví osadníci pokoje číslo 4 - chorvatka s německý manželem. Seděli jsme až do čtyř do rána a povídali si (někteří více - Luboš, někteří méně - já a Pavla, podle jazykových znalostí).
Nahoru

8. den (čtvrtek)

Pomalu se blíží den našeho odjezdu a mě se už dopředu začíná stýskat po téhle skvělé dovolené. Jo, Michal David věděl, o čem zpíva. Dopoledne opět Kromašná, ale moře bylo snad nejstudenější z celého pobytu a tak jsme dobu do oběda strávili opalováním. Cestou zpět si Malý postěžoval na bolest hlavy a mě zatrnulo. Loni měly děti problém taky obden. A opravdu. Po obědě usnul a vzbudil se celkem horký. Uffff. Snad abychom příští rok jeli do Norska. Plavat jsme tedy šli jen my dva s Velkou. Ty tři hodiny jsme si užili hraním, lovem mušlí a různými soutěžemi, které pro mě Velká připravila. Po návratu nás přivítal Malý česající Pavlu a já si oddychl. Vypadal lépe. Asi to byla jen nějaká miniúnava organismu. Na večer jsme pozváni k paní majitelce apartmánu Ireně na chobotnicovou hostinu.
Podával se salát z chobotniček, chobotnicový guláš, rakija, biskupský chlebíček, meloun, víno a višňový sirup. Mňam. Když jsem poprvé viděl pomrkávající "oči" na chapadlech chobotniček v nějakém supermarketu v mořském koktejlu, řekl jsem si, že tohle v životě nedám do pusy. Ale kdo je ochutnal ví, že je to jemné a velice dobré maso. Stačí jen přesvědčit oči :)
Den ale skončil trošku smutně, protože Malému se to vrátilo a zalehl hned po osmé. V noci hřál jako kamínka. Náš zítřejší plánovaný devítihodinový výlet lodí syna majitelky okolo ostrovů Kornati (cena 180 kun a děti zdarma) pomalu odplouvá jako plachetnice, která právě opouští náš přístav...
Nahoru

9. den (pátek)

Ráno jsme smutně zamávali odjíždějící lodi, protože Malý nevypadal moc použitelně. Známí odjeli směr národní park Krka a my po snídani a po hodině rozhodování taky (Malý se jakž takž zvetil a neužít si poslední den by byla škoda).
Vstupné přišlo na 55 kun na osobu a 40 kun pro děti od 8 let. Dolů do parku nás zavezl serpentýnami autobus (místy jsme se míjeli s protijedoucími autobusy zrcátko na zrcátko).
Celou trasu jsme započali kávou a zmrzlinou v restauraci - později o ní ještě bude řeč. Napojili jsme se na dřevěné můstky vyvýšené nad okolní terén a postavené na dřevěných pilotech (kdo byl někdy na Rejvízu, ví o čem je řeč). Místy jsme se prodírali tlačenicí jako u Staroměstského orloje. Děsím se doby, kdy budou všechny vycházky lesem organizovány takto a šlápnutí mimo vyznačenou trasu bude pokutováno veverkami v uniformách.
Procházeli jsme nádhernou krajinou mezi vodopády, pozorovali hejna ryb, žáby, pulce a dokonce se mi podařilo natočit toho uřvaného tvora - cikádu. Slunce docela pařilo a já si všiml jediného člena naší rodiny bez slunečních brýlí (kdo zná jeho dvě minulé ztráty, ví co bude následovat):
"Malý, kde máš brýle?"
"Jaké?"
"Sluneční!!!"
"Nevím..."
Proboha jak může někdo ztratit brýle pověšené na šňůrce na krku a ještě ke všemu na Krkách?
"Nechal je asi na stole v té restauraci," osvětlila mi to Velká. No fajn, vzhledem k tomu, že to byla zahradní restaurace, jistě už je nosí někdo jiný. Nu což, hlavně že je hezky. Taky mě mohl třeba kousnout had, že. Po pár minutách jsme dorazili na přírodní koupaliště pod největším z vodopádů, kde byla hlava na hlavě.Někteří lidé tam dokonce pořádali piknik. Voda byla skvělá, všichni jsme si zaplavali, děti si skvěle zaskákali, obzvláště Velká, ta už skáče šipku jako víno. Proti loňsku, kdy se bála do větší vody je to velký pokrok. Celý okruh nám zabral asi tři hodiny. Při zpáteční cestě jsme zkusili restauraci z počátku cesty a světe div se - číšník, který nás obsluhoval, brýle našel.
Cestou zpět jsme tentokrát v kompletní sestavě navštívili městečko Murter a v místním supermarketu (doufaje, že se zchladíme, ale klimatizace nestíhala) nakoupili dárky pro příbuzné (vína, piva, čokolády, ...). Po návratu do přístavu si děti chtěly ještě naposledy zaplavat. Zašli jsme na naše místo, ale voda byla OPRAVDU studená a tak jsme se po pár pokusech ponořit vydali zpět. Děti šly vodou, já volil teplejší cestu. Ostatně znám jednodušší způsoby, jak si zajít na malou stranu. Pak jsem byli zaplatit a předběžně se rozloučit s paní majitelkou a pak jsme si ještě skočili na poslední zmrzku naproti do přístavu, kde kotvila pirátská loď, bohužel zneužita pro účely reklamy na nejmenovaný hořký bylinný likér.
Nahoru

10. den (sobota)

Ráno jsem vstal první po půl šesté, abych si konečně splnil přání a natočil východ slunce (viditelný oknem z WC). Příroda zřejmě věděla, že jsme tu poslední den a tak posadila na příslušné místo haldu mraků. Damned! Sbalili jsme zbytek věcí, naložili auto, rozloučili se ještě jednou s paní majitelkou a vyrazili. Cesta proběhla i přes Lubošovo proroctví o změně turnusů jen s jedinou menší kolonou naprosto v pohodě. Ovšem opačný směr si užil své. Kilometry dlouhá kolona v Chorvatsku, policisté uprostřed silnice urychlující průjezd přes obce, lidé sedící, svačící a opalující se u svých nehybných aut. Nejezděte do Chorvatska v sobotu. Mezi Chorvatskem a Slovinskem jsme navštívili Duty Free Shop a zásobili se vínem a sladkostma pro děti. Jediné zbývající místo v autě bylo pod mou sedačkou a já si připadal jak pašerák, když jsem na dohled od celníků rval těch několik flašek pod něj. Příjezd do Česka jsme tradičně oslavili na Rohlence u Mc Donalda večeří a hračkami pro děti. Domů jsme dorazili ve 23:05 a usnuli spokojeným spánkem.
Nahoru

Co říct závěrem? Dovolená u moře je pro nás vždy skvělým odpočinkem a nebýt těch malých problémů s úpaly, bylo by to naprosto dokonalé.

Vaše názory k deníku