netko

20.07.2001
Pravdivý popis jedné dovolené

Nastal čas dovolených, a proto i my jsme se vydali na cestu. Stejně jako loni s dětmi do naší stověžaté matičky.

V pondělí ráno jsme začali snášet batožiny do auta. Jako poslední manžel odnášel pytlík z koše plný nechutných zbytků. Přehlédl kouli tažného zařízení auta, které stálo poblíž popelnice, ta pytlík roztrhla a celé to svinstvo se mu rozsypalo. A tak začala naše smůlová dovolená.

Můj muž dostal jediný úkol, připravit si kromě dokladů svůj speciální švýcarský nožík. Již kousek za naším rodným městem jsem letmým dotazem zjistila, že ho nemá. Takže jsme neměli čím krájet chleba, čím otevřít konzervy či láhev vína. V pochmurné náladě jsme dojeli do Prahy, kde jsme si nůž vypůjčili od správkyně ubytovny. Den byl završen tím, že jsem si na Kampě rozbila botu.

Včerejšek byl zapomenut nádherně prožitým dnem, spoustou zážitků, avšak večer si manžel usmyslel, že se tím půjčeným nožem dostane do konzervy. Nůž ohnul… Do konzervy se dostal šroubovákem…

Ve středu večer muž sebevědomě prohlásil, že nůž narovná, že to není problém. Zlomil špičku.

Ve čtvrtek jsme koupili lepidlo na mou botku a tentýž nůž, který se nám zlomil. Chtěli jsme to večer oslavit modrým tramínem, a protože jsme neměli vývrtku (viz výše), manžel víno otevřel zaražením korku pomocí šroubováku (fuj, barbar). Víte, proč se to víno jmenuje MODRÝ? Protože na tapetě zanechává modré fleky, a to až do vzdálenosti dvou metrů…

V pátek jsme koupili bílou temperu. Vzhledem k tomu, že bylo třináctého, ani nás nepřekvapilo, že se nám pokazil foťák se sotva polovinou využitého filmu. Večer jsme zamazávali fleky na tapetě pomocí žínky na mytí nádobí a slepili mou botu.

V sobotu cestou ke známým se mi rozbila druhá bota, ale hned jsme to u nich slepili půjčeným vteřinovým lepidlem. Cestou na metro mi dcerka botu přišlápla a roztrhly se mi oba pásky. Aby bota na noze držela, musela jsem jít zvláštním stylem a velmi pravděpodobně jsem připomínala Quasimoda.

Celou cestu autem domů v neděli jsme prožili ve strachu, co se nám asi přihodí. Kupodivu celou neděli nic. To, že se mi při výstupu z auta doma roztrhl poslední pásek na botě, už mne nemohlo rozhodit (že by jim neprospělo loňské brodění Bečvou?). Radovali jsme se, že dovolenková kletba je za námi.

Jenže ouha...

V pondělí jsme si jen tak na hodinku vyjeli k vodě, se slunečníkem, osuškami a košíkem dobrot. Po koupání jsme jeli nakoupit do obchodu, kde jsme zjistili, že košík s plavkami, pitím a krémy zůstal na parkovišti, a to včetně slunečníku… Kupodivu ho nikdo neukradl.

V úterý jsme si vyzvedli fotky z dovolené. Muž chtěl zjistit, kolik fotek vyšlo, když se nám pokazil foťák. Popadl nový film a začal ho vytahovat z kazety v domnění, že je to negativ. Smutně prohlásil, že nevyšla žádná…

Dnes je středa. Vzhledem k prožitým událostem neodpovídáme na složité dotazy, od střech domů chodíme v uctivé vzdálenosti, cestu přecházíme teprve tehdy, když není v dohledu žádné auto (a černá kočka) a zatím ani nesportujeme. I ty houby, co jsme dostali od známých, si prohlížíme s lehkým podezřením…

Komentáře

---

Přidání komentáře...

Vaše jméno:


Váš e-mail:


URL vašich stránek:


Nadpis:


Text: